Fundamentální analýza – obecný úvod

Fundamentální analýza se snaží předpovědět jaké faktory působí a ovlivňují pohyby kurzu jednotlivých akcií. Postup prognózy se děje ve třech krocích:

1) Globální analýza – zkoumá zejména celkovou hospodářskou situaci odvětvové tendence
2) Odvětvová analýza – zkoumá odvětvové tendence
3) Analýza konkrétní akcie – zkoumá vnitřní hodnotu akcie

Fundamentální analýza má četné příznivce i stoupence. Mezi obhájce této metody patří například nositel Nobelovy ceny profesor Loist, který uvádí: „Fundamentální analýzy se snaží zjistit vliv podnikových a globálních faktorů na vývoj akciových kurzů a využít je pro ziskovou investorskou strategii. Vzdor problémům s oceňováním poskytuje fundamentální analýza hodnotné údaje o budoucím vývoji podniku. Fundamentální ukazatelé patří k samozřejmému instrumentariu analytiků cenných papírů v praxi,. Nové výzkumy ukázaly, že vyhodnocování ročních uzávěrek nelze ničím nahradit“(1).

Naopak nelichotivě se o fundamentálních analyticích vyjádřili např. R.D. Edwards a J. Magge: „Je nesmyslné chtít určovat vnitřní hodnotu akcií. Statistická data, která fundamentální analytici studují, jsou minulost. Burzovní trh se nezajímá o minulost, ale o přítomnost. Burzovní kurz je určován pouze nabídkou a poptávkou. Burzovní kurz nereflektuje rozdílné hodnocení vnitřních hodnot substančních analytiků. Kurz reflektuje naděje, obavy, domněnky a nálady – racionální a neracionální – tisíců potenciálních kupujících a prodávajících“(2).

 

Globální analýza

Globální analýza prognózuje vývoj akciového trhu jako celku. Jejím cílem je odhadnout budoucí makroekonomické ukazatele a jejich vliv na akciové kurzy.

Nejdůležitější ukazatele, jímž se globální analýza věnuje jsou:

Hrubý domácí produkt a míra jeho růstu – teorie říká, že vývoj na akciovém trhu předbíhá vývoj ekonomiky asi o šest měsíců. Důvodem je prozíravost investorů, kteří dokáží předvídat růst HDP. Tím se zpětně ovlivňuje i růst produktu, poněvadž díky růstu akciového trhu stoupá i reálný majetek akcionářů, kteří se stávají bohatšími a začínají více utrácet, čímž roste agregátní poptávka a zároveň roste i produkt.

Fiskální politika – existence daní a byrokracie ovlivňuje akciové trhy velmi negativně. Daně firmám snižují zisky, a tím i schopnost vyplácet dividendy a podvazují růstové možnosti firmy a tudíž se pro potencionální investory stávají méně atraktivní. Pokud se tedy zvýší daňové sazby, akciový trh na to reaguje poklesem a naopak. Vyjímkou zde jsou firmy, které profitují ze státních zakázek.

Monetární politika – změna nabídka peněz v ekonomice je v neinverzním vztahu s akciovým trhem. Růst nabídky peněz díky efektu vyšší likvidity má přímý vliv na růst akciových kurzů, tomu napomáhá většinou i to, že s růstem peněžní nabídky jsou úrokové sazby nižší než při restriktivní měnové politice, jakou například prožívala Česká republika v letech 1997-1998.

Vliv úrokových sazeb – změny úrokových sazeb jsou v inverzním vztahu s akciovými kurzy, protože růstem úrokových sazeb roste i nominální úrokové zhodnocení alternativních a relativně bezpečnějších investic např. obligací, či termínovaných vkladů a tím se snižuje poptávka na akciových trzích.

Inflace – při stabilní ekonomické situaci má inflace na akciové kurzy neutrální vliv, protože akcie jsou podloženy reálným majetkem, který inflací neztrácí svoji hodnotu.

Pokud však inflace neočekávaně vzroste, ekonomická nejistota se přelije i na akciový trh, což sebou přinese i relativní znehodnocení akciových kurzů.

Mezinárodní pohyb kapitálu – zahraniční kapitál má na akciový trh velký vliv, který je tím větší, čím je domácí trh méně likvidní. Příliv dlouhodobého zahraničního kapitálu má na akciové kurzy jednoznačně pozitivní efekt, který je však v poslední době znehodnocován spekulativním kapitálem, který může naráz ihned odplynou pryč a přivést akciový trh a celou zemi do krátkodobé krize (Mexiko 1995, jihovýchodní Asie 1997-1998, Brazílie 1999).

Ekonomické a politické šoky mají na ekonomiku včetně akciového trhu silně negativní vliv z důvodu destabilizace ekonomické, potažmo i společenské situace. Tyto šoky mohou ekonomiku uvrhnout do dlouhodobé recese.

Mezi nejvýznamnější šoky posledních desetiletí patří: válka v Perském zálivu 1991-1992, válka na Balkáně 1992-2000 – politické; Ropná krize 1973 a 1979 – ekonomické.

 

Odvětvová analýza

Odvětvová analýza prognózuje vývoj v jednotlivých odvětví a analyzuje jejich rozdílné charakteristiky. U každého odvětví se zjišťuje zejména nákladová stránka výroby, míra zisku, exportní schopnosti, inovační a technologická očekávání a jejich vliv na akciové kurzy.

Jednotlivá odvětví rozlišujeme podle toho, jak reagují na změnu produktu a agregátní poptávky:

Cyklická odvětví – kurzy akcií se pohybují s hospodářským cyklem. Při expanzi akciové kurzy rostou a naopak při recesi klesají (např. automobilový průmysl).

Neutrální odvětví – kurzy akcií nereagují na hospodářský cyklus, protože poptávka po produktech odvětví je relativně stabilní (např. potravinářský průmysl).

Anticyklická odvětví – kurzy akcií se pohybují inverzně s hospodářským cyklem. Zhoršení ekonomické situace vede k přesunu poptávky od nákladnějších a kvalitnějších produktech k produktům jednodušším  a podřadnějším (např. televizní společnosti)

 

Analýza konkrétních společností

Fundamentální analýza předpokládá, že každá akcie má svou vnitřní hodnotu, která vychází z historických dat z hospodaření společnosti a aktuální kurz akcie se pohybuje kolem této vnitřní hodnoty.

Tato analýza se skládá ze dvou postupných kroků, nejprve za použití finančních analýz se snaží zjistit vnitřní hodnotu a prognózovat budoucí vývoj společnosti, a pak tyto údaje srovnává s aktuálním kurzem a snaží se zjišťovat, zda je akcie podhodnocena (impuls k nákupu) nebo nadhodnocena (impuls k prodeji), což udržuje kurz kolem vnitřní hodnoty.

Na zjišťování vnitřní hodnoty akcie existuje množství různých postupů, modelů a výpočtů různých hodnot (dividendový diskontní model, ziskové modely – ratio P/E, cash-flow model, bilanční model), které jsou však většinou složité, časově náročné a jejich vypovídací schopnost je dosti pochybná.

Jediné s čím lze plně souhlasit je, dle mého názoru, užitečnost likvidační hodnoty. Likvidační hodnota je množství peněz, které zůstane firmě i po ukončení podnikání po prodeji všech svých aktiv a vypořádání všech svých závazků a zbytek peněz se rozdělí mezi akcionáře. Likvidační hodnotu na akcii můžeme charakterizovat jako spodní hranici tržní ceny akcie a v případě poklesu pod tuto hodnotu dochází k pokusům o převzetí firmy za účelem její likvidace, což přinese spekulantovi zisk.

 

Přečtěte si více informací, jak obchodovat na burze a využít fundamentální analýzu