Ačkoliv jsme v minulých týdnech viděli první známky korekce, investoři nakonec týdenním tahem vytlačili hlavní akciové indexy opět nahoru.
Množství akcií, které se udržují v pozitivní náladě a nepodléhají výprodejům, se však zmenšuje. Stále více a více akciových titulů odpočívá a netlačí se nahoru během růstových dnů.
Může to znamenat, že investoři stále více využívají současných růstů k realizaci zisku a neotvírají nové pozice. Je pravdou, že máme za sebou silný tržní růst, který trvá již od ledna téměř bez přestávky a řada akcií si připsala několikanásobné zisky. A takový silný pohyb vyžaduje také období odpočinku.
Je také zcela zřejmé, že v žádné světové ekonomice nedochází k nastartování nové expanze. Čína stále zpomaluje, i když oficiální statistiky se snaží ukázat něco jiného. Navíc inflace se stále drží na vysokých úrovních. Je zřejmá zejména v platech. A tak výrobci v Číně zažívají krušné časy, kdy ceny jejich výrobků klesají, zatímco jejich náklady enormně rostou.
Zdá se, že situace v Evropě se uklidnila. Ale to je pouze zdání. Pod povrchem, kde to není na první pohled vidět, se Evropa zmítá v recesi, která zasahuje stále silněji i centrální evropské země.
Problémy se intenzivněji hlásí ke slovu i ve Francii, druhé nejvýznamnější ekonomice EU. Stát zde tvoří stále větší část ekonomiky a tlak na „konfiskaci“ příjmů soukromé podnikatelské sféry se zvyšuje. Dříve či později to bude právě Francie, kde dojde k obrovské změně. O Francii připravuji samostatný text, který dám k dispozici v příštích týdnech.
Celkově evropští představitelé zatím nepřišli s žádným uceleným řešením a podle zákulisních informací se všechny problémy řeší ad-hoc a jak přijdou. Žádné systémové řešení neexistuje. Kdo ví, zda se objeví po volbách v Německu na podzim.