Evropská ekonomická situace se sice nezlepšuje, ale aspoň se přestala už tak dramaticky zhoršovat, jako tomu bylo ještě nedávno. Dokonce poslední ekonomická data zasela semínka optimismu ohledně hospodářské budoucnosti Evropy. Evropa se tedy již možná skutečně dostává z období rychlého rozkladu do období relativního poklidu.
Evropští leadeři však nechtějí vidět fakt stále vysoké nezaměstnanosti a z toho pramenících přímých i nepřímých důsledků. Právě tento přístup je velkým rizikem pro další vývoj v Evropě.
Stagnace nebo už růst?
Koncem července francouzský ministr Pierre Moscovici prohlásil, že ve Francii skončila recese, když ve druhém čtvrtletí roku 2013 rostla domácí ekonomika o 0.2%. Také španělská centrální banka oznámila, že ekonomika Španělska stale klesá, nicméně méně prudce. Současně průzkumy v té době ukazují, že důvěra v ekonomiku v Německu a Velké Británii je stále relativně vysoká a v Řecku již také začala růst. Právě v Řecku (jak jinak) byla důvěra na velice nízké úrovni a tak její relativní nárůst byl nevyšší na světě v daném období.
Jakmile došlo ke zveřejnění indexu PMI, který v červenci vyrostl na hodnotu 50.4, média začala psát oslavné články o konci recese (hodnota 50 se považuje za hraniční a nad ní již dochází k růstu ekonomické aktivity). Ve stejný den ECB upozornila, že se zpomaluje tempo zhoršování poskytování úvěrů v eurozóně.
Všechny tyto údaje jsou zajímavé z několika důvodů. Údaje o HDP jsou velice nepřesný indikátor ekonomické aktivity. Není v podstatě velký rozdíl mezi růstem o 0,2% a poklesem o 0,1%. I když došlo ke zlepšení těchto čísel, ekonomická realita se ve skutečnosti ve Francii ani ve Španělsku příliš nezměnila. Nicméně hodnoty růstu HDP jsou velice vděčnou pomůckou pro argumentaci politiků v kterékoliv zemi Evropy.
Přesto se zdá, že se Evropa snad skutečně stabilizuje – jedno období ekonomika mírně klesne, v druhém roste. Ale všechny země EU jsou přesto ve velice složitém vývoji a doslova křehké ekonomické i politické domácí situaci. Přesto, že všichni slibují návrat k silným růstům, osobně očekávám pouze velmi slabý (pokud vůbec nějaký) ekonomický růst , který bude dominovat vývoji Evropy v příštích letech.
Žádná novinka pro země na periferii Evropy
Takový slabý ekonomický rozvoj však není nic nového pro země na periferii Evropy. Od poloviny 19tého stolení až do poloviny 20tého století vykazovaly země jako Španělsko, Portugalsko či Řecko malou ekonomickou výkonnost, vysokou míru nezaměstnanosti a značnou emigraci . Boom, který si země zažily mezi roky 1990 až 2008 byl v podstatě velkou výjimkou.
Zásadní rozdíl je však v myšlení obyvatelstva v těchto zemích. Dnešní 20ti a 30ti letí se narodili a byli vychováni jako součást Evropské unie. Tito lidé rádi využívají všech výhod, které EU nabízí, jako např. volný pohyb osob po kontinentu a mají velký zájem na jejich zachování. Mají vysoká očekávání na pohodlný život a nejsou ochotni podílet se na řešení prudkého ekonomického poklesu, který sebou nese logicky pokles jejich životní úrovně.
Evropa – jih proti severu?
Hlavní problém pro stabilitu Evropy se však nachází v silnějších evropských zemích, které nejsou zvyklé na častější recese. Jejich obyvatelé také nejsou připraveni těmto poklesům čelit. V současné době statistiky ukazují, že růst nezaměstnanosti nastupuje (při poměrném srovnání) mnohem rychlejším tempem v zemích jako např. v Holandsko. Relativní nárůst zde představoval 24% zatímco ve Španělsku „jenom“ 11% za první tři měsíce roku 2013.
Lidé z periferních zemí Evropy si uvědomují, že jejich budoucnost je spjatá se zbytkem Evropy. Ale země v centru Evropy pociťují, že současné problémy lze vyřešit spíše menším propojením se zbytkem zemí Evropské unie. Proto také V Řecku či Španělsku jsou voleny levicové strany, které garantují velký stát poskytující značné sociální dávky pro blaho svých občanů a na severu Evropy mají stále větší popularitu strany spíše nacionálně zaměřené, slibující omezovat spojení se zbytkem Evropy.
A tak, i přes zdánlivě pozitivní ekonomická data, je situace v Evropě napjatá a stále velice daleko od finálního řešení. A i přes blahosklonné úsměvy na tvářích politiků, jež mají běžného voliče ujistit, jak dobře se teď už vše bude vyvíjet, musíme i nadále očekávat nestabilní ekonomické prostředí. A rozhodně neočekávat poklidné příští roky v Evropě.