Je to již zhruba 5 let od událostí v roce 2008, kdy svět vyděsil krach investiční banky Lehman Brothers. V té době vyvrcholila v pořadí poslední bublina rozvinutých ekonomik USA a Evropy, která postihla zejména oblast nemovitostí. A tím začala významná ekonomická recese, někdy označovaná jako největší krize od 30tých let minulého století.
Tato krize přinesla celou řadu zajímavých zjištění a odhalení, které si do té doby lidé neuvědomovali nebo je dokonce popírali. Pojďme se podívat na některá z nich.
„Tentokrát je to jinak“
Jako první bychom mohli zmínit klasickou myšlenku, která se objevuje během každé bubliny a která zní „tentokrát je to jinak“. Nikdy v minulosti neodpovídala realitě a i tentokrát se ukázala její neplatnost. Přesto se pravidelně objevuje během všech bublin a mánií, kterými si různé ekonomické části světa v průběhu věků procházejí. Dalo by se dokonce zjednodušeně konstatovat, že jakmile se začne toto heslo objevovat v médiích a v diskusích mezi lidmi, je na čase dát ruce pryč a „opustit loď“. Je to totiž téměř jistý indikátor blízkého konce takové bubliny.
V roce 2008 to byly právě nemovitosti hnané levným financováním prostřednictvím bankovní i nebankovních půjček jak developerskému sektoru tak i kupujícím ve formě hypoték. Jak se ukázalo, Evropa na tom nakonec byla mnohem hůře než USA. Ve Španělsku se v době bubliny postavilo několikrát více domů, než je trh dodnes schopen absorbovat. Navíc je Evropský trh s hypotékami svázán mnohem složitějšími pravidly a tak má Evropa přetrvávající problémy s nadbytkem domů, které jsou stále příliš drahé. Stejně tak jako s velkým množstvím hypoték, které nejsou schopni lidé splatit. Zatímco v USA došlo k razantnímu poklesu cen nemovitostí, v Evropě tomu tak plošně nebylo a úvěrová a nemovitostní bublina na objemu tudíž neubrala.
Likvidace důchodců, zpět do práce
Ekonomický pokles posledních let také ukázal na reálnou situaci se státními dluhy ve všech vyspělých zemích. Nejvíce se projevila realita v Evropě, kde jednotlivé země díky projektu nazvaném Evropská unie a jednotná měna EUR původně proklamovaly mnohem kvalitnější život svým občanům a to vše při zachování ohromných sociálních výhod. Obojí se ukázalo jako fikce, která je krátkozrace financovaná dluhem a dlouhodobě neudržitelná.
Je zcela nepopiratelné, že současný systém sociálních států v Evropě a nabízených sociálních výhod ve formě různých dávek ale i obyčejných důchodů, je pro vyspělé země Evropy i pro USA neudržitelný. Je jenom otázka času, kdy jej bude nutné změnit a v podstatě zastavit.
Ve Spojených státech se již současní důchodci srazili s realitou, tím že jejich úspory jim nepostačují na financování důchodového věku. A to se bude týkat i příštích dvou generací, které se teprve do důchodu chystají. Už dnes se mnozí z nich své práce pevně drží i po dosažení důchodového věku, nebo si dokonce hledají práci novou.
Takové chování má za následek zvyšující se nezaměstnanost mladých lidí. Volných pracovních míst po roce 2008 prudce ubylo a jelikož starší zaměstnanci chtějí v práci zůstat déle a neodcházet do důchodu, nemohou jejich místo zaplnit mladí. Firmy si navíc více hledí svých již zkušených zaměstnanců, kteří nemusí procházet novými školeními a znají své pracovní povinnost, což šetří nemalé peníze.
Dalším důsledkem je v USA snižování mezd. Důchodci hledající práci a starší zaměstnanci, kteří si chtějí svou práci udržet, jsou ochotni snížit své nároky na mzdu. To je v dané situaci opravdovým přínosem pro zvýšení efektivity amerických firem. Je to také i jeden z důvodů, proč se nyní v roce 2013, stává americký průmyslový sektor opět konkurenceschopným. Řada firem už opět buduje továrny v USA a přesouvá výrobu z Asie zpět.
V Evropě pociťují tuto situaci zatím pouze jižní státy Evropy, které byly prudkým předkrizovým růstem a následnou recesí zasaženy zatím nejvíce. Štědré sociální systémy v těchto zemích zatím však stále nebyly podrobeny revizi a umenšeny. A v centrálních zemích Evropy se o těchto záležitostech zatím ani nezačalo hovořit!
Recese byly, jsou a vždy budou
Není ovšem žádným podivem, jak velkou míru ignorance dokážou lidé v dobách boomu vyvinout. Co svět světem stojí, lidé vždy jen očekávají, že vše bude stále lepší a lepší. A když se dnes zdá, že by tomu tak snad nemělo být, hmátnou rychle po jednoduchých postupech k popření situace: od metody „když se tváříme, že problém neexistuje, on časem snad zmizí“ až k postoji „stačí o problému hodně mluvit a tím se vyřeší“. Úplně přitom zapomínají, že žádný rozvoj se neubírá nikdy pouze kupředu, ale že vždy potřebuje i období odpočinku a korekcí všech extrémů. A tak je dobře, že takováto období přicházejí.
Tento článek byl psán jako komentář pro Finweb.sk