Portugalci doufali, že dosáhnou s evropskou komisí shody ve věci rozpočtu pro rok 2016. Jejich naděje vzaly za své 2. února, kdy viceprezident evropské komise pan Valdis Dombrovskis napomenul Lisabon, že musí do svého rozpočtu zahrnout více opatření pro cíle požadované Bruselem. Portugalský premiér António Costa má nyní typický schizofrenní a nesnadný úkol – a totiž vyhovět představitelům evropské unie a současně ustát tlak ze strany vlastní vlády, která je postavena proti šetřícím opatřením, neboť byla zvolena právě na základě slibů, že se šetřit nebude. Nelehká pozice. I když portugalská ekonomika bude růst a nezaměstnanost se sníží, může politická nestabilita směr této cesty otočit.
Místo podpory ekonomiky zvyšování daní
Portugalská vláda předpokládá ve svém současném rozpočtu snížení deficitu a hrubého domácího produktu zhruba o 0,2 % v roce 2016, ale evropská komise požaduje snížení deficitu až o 0,6% . Tlaky evropské komise na mnohem přísnější rozpočet jsou zde zcela zřejmé.
Tyto požadavky představují pro lisabonské vládní představitele značné problémy, protože socialistická strana současného premiéra, který vede minoritní vládní koalici, spoléhá na podporu tří levicových uskupení. Všechny tyto strany v rámci předvolební kampaně slibovaly svým voličům zmenšení úsporných opatření. Slibovaly, že budou zvyšovat minimální mzdu, snižovat daně z příjmu a zároveň zvyšovat dávky pro nízkopříjmové domácnosti. Evropská komise na nic z toho ovšem nehledí a žádá mnohem tvrdší rozpočet.
Pro Portugalsko však další kolo úsporných opatření už není volbou. Pokud by k tomu došlo, zejména ve veřejném sektoru, pak by všechny parlamentní strany, které podporují současnou vládu, se svou podporou ustaly. A to by znamenalo rozpad vládnoucí koalice a nutnost nových voleb. Co tedy zbývá portugalské vládě? Soustředit se na zvyšování daní. Namísto progresivních opatření bude dát zesilovat tlak na ty, kteří vůbec nějaké hodnoty v ekonomice vytvářejí.
Vysoké zadlužení Portugalska je velkou hrozbou
Po několika letech recese a vysoké nezaměstnanosti začala portugalská ekonomika v roce 2014 znovu růst a předpoklad pro nejbližší dva roky je optimistický. Přispívají k tomu zejména nízké ceny ropy a podpůrný program evropské centrální banky. Nezaměstnanost je stále okolo 12%. I když je to přeci jenom méně než v roce 2013, kdy byla na hodnotě 18%.
Nicméně portugalský rozvoj je křehký. Pro financování svých plánů a pro další růst ekonomiky plánuje portugalská vláda zvyšovat svůj dluh. Chce vydat nové dluhopisy. Avšak úroky portugalských dluhopisů v posledních dnech rostly a portugalský dluh je již nyní na 130% hrubého domácího produktu, což představuje třetí největší poměr hned po Řecku a Itálii.
Jestliže se k státnímu dluhu připočte i firemní dluh a dluh domácností, tak má Portugalsko absolutně největší množství dluhů ze všech zemí eurozóny. Samozřejmě, pokud je ekonomika a vláda stabilní, tak to ještě žádný konec neznamená, ale v portugalském případě,tj. při neshodách s Bruselem, při domácí politické nestabilitě a při vlažném růstu ekonomiky to neumožní snižování dluhové zátěže. A vláda, která bude demonstrovat nezájem o ekonomické reformy nebo se dokonce pomalu sama rozkládá, přivodí zahraniční nedůvěru. Může se tedy stát, že zahraniční držitelé portugalského dluhu se rozhodnou, že už ho odepíší a začnou masivně tyto dluhopisy prodávat.
Portugalsko – úroky dluhopisů opět rostou – zdroj: Investing.com
Kostlivci v bankách zůstávají
Samostatnou kapitolou jsou problémy v portugalských bankách. Stejně jako mnoho jiných evropských bank ani portugalské banky neprošly od roku 2008 žádnou rozumnou čistící kůrou. Vlastní spoustu velmi špatných půjček, což začíná postupně vycházet na povrch. Právě před několika týdny musela vláda zachránit banku Banif pomocí státních financí, čímž opět zvýšila portugalský státní deficit. A na konci prosince to byla portugalská centrální banka, která musela pomoci 1,5 miliardou eur bance Novobank , jež vznikla po kolapsu banky Espríto Santo v roce 2014.
Bez vyhlídky na řešení
Uvidíme, zda vůbec evropská komise bude schopná prosadit požadované tlaky na jednotlivé země a dosáhnout očekávaných úspor. Její falešná bipolární politika zůstává nezměněna. V případě Portugalska to nebude jiné. Na venek se budou ekonomičtí evropští představitelé ukazovat coby tvrdí zastánci dodržování pravidel, v tichosti ovšem povolí a všem potřebným přiznají nakonec požadované úlevy a podporu.
Taková politika je jádrem potíži v bankovním sektoru v celé Evropě. Není to jen případ Portugalska, ale i Španělska, Itálie a v posledních týdnech se ukazuje že i Německa. Naděje na vyčištění Augiášova chléva jsou pramalé. Mnoho vládních koalic v jednotlivých zemích evropské unie je relativně slabých a země se mohou velice snadno sesunout do nových voleb, které přivedou do politiky nové strany a uskupení, jejichž popularita je založena především na slibech, že šetřit už se rozhodně nebude.